Nedělní.

Když jsem si minule kupovala puntíkovanou sukni, rozhodovala jsem se mezi ní a (puntíkovaným, samozřejmě) batůžkem. Položila jsem si převelice důležitou a vážně míněnou otázku. Kterou věc potřebuji více? Batoh, of course. Ono, když mám jen dvě ruce a na starost dvě slečny, není taška na rameni zrovna ta nejpraktičtější věc světa. Koupila jsem sukni, to dá rozum. Měla jsem ji dnes na sobě, krásná (a krátká, avšak oproti Švédskám stále cudná). Jenže. Nějak se mi to rozleželo v hlavě a rozhodla jsem se skočit ještě i pro ten batoh. A pak že tu budu šetřit… pche. Vykupuju tu švédské H&M, jako každá správná švédská dívka.

K mé radosti jsem potkala i kamarády, Slovenku a Švéda. A protože jsme byli v neděli odpoledne ve druhém největším městě Švédska, nemohli jsme si odpustit fenomén jménem fika. Krásná kavárna, silné černé kafe, čokoládový mufin s krémem tak sladkým, že nahradil i oběd. Pršelo a chvíli docela dost, ale seděli jsme venku pod stříškou, protože i když podle předpovědi počasí pršet nemá, nevěřte jí. A tak jsou kavárny připraveny i na nepříznivé podmínky. Objevili jsme, kde pečou největší kanelbullar z celého Göteborgu. A nakonec mě ti dva vzali na místo, ze ktréhose mi nechtělo odejít.  Čtyřpatrový vintage obchod plný šatů, bot, knih, porcelánu a nábytku, Myrorna. Mým úsporám to opět neprospělo a přivezla jsem si tašku. Další. Ach jo. Jedna paní v seconhandu směrem ke mně poznamenala, že asi musím mít opravdu ráda puntíkované věci. Měla jsem puntíkovanou sukni a ten nový puntíkovaný batůžek. Takže ano, puntíky můžu.