Deník cestovatelky kusem Švédska.

O tom, jak jsme jeli na dovolenou, kam jsme dojeli a co jsme po cestě potkali.

Švédské léto netrvá příliš dlouho a znamená to převážně měsíc červenec. V červnu je ještě zima a v srpnu je už zase zima. A na dovolenou jsme jeli i my, zemí švédskou a slunečnou. 

Nejdříve Uddevala, město v lokalitě západního pobřeží, kde se všichni otužilí Švédové v létě koupou, protože právě tu se nachází nejkrásnější písčité pláže. Že je voda studená, o tom se snad netřeba bavit. Já jsem se do ní neodvážila. První den dovolené pršelo, pořádně. A tak jsme se koupali v hotelovém bazénu a já se šla večer projít do centra města, chytře bez jakékoli pláštěnky a samozřejmě, že začalo opět pršet. Příkrými uličkami jsem přišla do centra Uddevaly a vylezla na jakou si starou zvonici s krásným výhledem na město v západu slunce. K večeři byly švédské stoly s takovou spoustou dobrých věcí, že jsem se neuvěřitelně přecpala. A došla jsem k objevu. Nevíš-li, co máš před sebou za jídlo, bude to s pravděpodobností 99% něco z ryb.

Ráno (po úžasné snídani) jsme jeli do městečka Kungshamn (Královo Přístaviště). Celý den jsme trávili (i jídlo) na člunu, ten krásný typ, co patří bohatým lidem, s kuchyní, jídelničkou, postelemi a vyhlídkou ze střechy. Vlastně menší jachta, jen bez té plachty. Kungshamn je celé postaveno na kamenitých pobřežích a skaliscích fjordu. V zimě se sem člověk přes všechen sníh zřejmě nedostane, ale v létě krása. Ze člunu jsme viděli dřevěné domečky vystavěné tak těsně u sebe, že už to blíž snad ani nešlo. Racky letící nad námi, vodu všude kolem nás, spoustu loděk, člunů, bárek a podobných plavidel. Švédi celý rok vykládají, jak se těší na léto a když tedy konečně nastane, začnou grilovat a vytáhnou loď. Celý dlouhý rok mluví o plachtění, a když je konečně teplo („teplo“), vyrážejí. Večer procházka na skalách, které jsou kousek od kempu. Západ slunce, růžový vřes, výhled na město a Lösgodis (sladkosti na váhu, které jsou zlo, ale hrozně dobré).

V noci mě probudila skupina mladých opilých lidí vyřvávajících mi pod okny a později opilá mladá žena křičící přede dveřmi na chodbě. Snídali jsme na skalách a bylo to krásné. Říkala jsem si, nejsem-li moc odvážná, volím-li jen kraťasy, aby zas nezačalo pršet či podobně, ale projednou jsem se trefila. Bylo vedro, doslova. Procházeli jsme se po kolonádě, obědvali Räksmörgås (mírně sladký chleba, vejce, majonéza, kopec čerstvých krevet a kopr, typicky švédské jídlo, doporučuji někdy ochutnat). Po obědě jsme se jeli koupat, dobře, takové vedro, abych se koupala i já, zase nebylo. Ale pláž písčitá, voda průzračná a ne až tak studená… A pak zmrzlina! Ale jaká, smetanová s jahodami a čokoládová z čokolády. Naprosto jsem ji nechtěla dojíst, byla úžasná! Staropramen (0,33l) za 56 SEK mě pobavil. Vynásobte přibližně třemi a máte cenu v českých korunách.

Po několikadenním odpočinu doma a dospání se vyrážíme znova. S cílem Uppsala a Stockholm(!). Protože jsme museli ujet asi 500 km, cestovali jsme skoro celý den. A den poté jsme objevovali Uppsalu, studentské město, kde všichni jezdí na kole. Jako správný turista jsem obešla a nafotila všechny hlavní Sehenswürdigkeiten tohoto města. Domkyrkan, nejvyšší švédská gotická katedrála, Uppsala zámek, který mě tedy nijak neohromil, ale byl odtud krásný výhled, botanická zahrada. Viděla jsem Silverbibeln, stříbrnou bibli, která byla svého času v Praze na dvoře Rudolfa II., dokud ji Švédi neukradli a teď je to paradoxně jejich nejcennější kniha.  Jinak mi město nijak neučarovalo, nějak mu chyběla ta správná atmosféra… Večer jsem šla do okolních lesů. A objevila jsem borůvky! Spoustu borůvek a Švédi je, nepochopitelně, vůbec nesbírají. Zajisté by byly lepší, kdyby celý měsíc nebylo sucho a nebyly už napůl sušené, ale i tak… pole borůvek se jen tak nenajde.

Stockholm! Konečně, a nejlepší věc je, že mám volno. Spím sama v hostelu (s pěti muži na pokoji) a můžu si jít naprosto, kam chci. Protože během dne (zase) pršelo, měla jsem boty promočené během prvních pěti minut. Potkala jsem spolužačku, která je zde jako au-pair už od začátku roku. Chtělo to fiko – večeři. A pak mi ukázala ostrov, na kterém bydlím – Södermalm. (Stockholm se rozkládá na mnohých ostrovech pospojovaných mosty a metrem.) Plný starých uliček, stylových restaurací a kaváren, vintage a second-hand obchodů a schodů. A pak taky dokonale stylových Švédů a Švédek, že jim to ani nestíhám závidět a jen obdivně zírám. Viděla jsem západ slunce na nejkrásnější stockholmské vyhlídce a noční život hlavního města.

Další den byl náročný. Ušla jsem nejméně 100 km, doslova. Södermalm a vintage obchody (ty jsem nemohla vynechat!), neodolala jsem a musela vyzkoušet krajkové a neskutečně nádherné svatební šaty z 50. let. Kafe v minimalisticky jednoduché kavárně, Staré město Gamla Stan, což je maličký ostrov plný toho nejdůležitějšího stockholmského, bohužel přeplněn turisty. Královský zámek, parlament Riksdag, staré domy a jiné historičnosti. Skeppsholm, klidný ostrov uprostřed města plný muzeí. Skansen, který chci jednou navštívit, ale s prominutím, bylo moc vedro a já už unavená. Protože už bylo šest večer, já zmožená a s puchýřem na noze jsem chtěla nejbližší cestou domů, vzala jsem to promenádou kolem moře před ostrov Långholm a naprosto mi nedošlo, že je to dalších minimálně pět kilometrů a na hostel se doplazila hladová, špinavá, ale živá. Studená sprcha to spravila a tak jsem se do města vypravila znovu (v jiných botech), protože kdy jindy se do Stockholmu zase podívám? Naposledy se podívat na město a pak spááát…

Ještě poznámka k počasí. Jak jsme to vykoumaly s kamarádkou. V červnu je docela teplo, ale ne moc. Často prší. V červenci je to pravé léto s horkem a koupáním a všichni Švédi mají dovolenou. V srpnu je to nejisté, může být tak i tak. V září se ochladí. V říjnu se setmí. A listopad je úplně zabitý, je zima, tma a prší. Ale to už budu naštěstí doma.

Musím jen ještě rychle srovnat styl Göteborgu a Stockholmu. Götebord je hipster město, Stockholm naproti tomu město plné dokonalých preppy Švédů v košilích a mokasínách.

S mým naprosto obyčejným a absolutně ne moderním mobilem Nokia jsem tu jako historičnost. Všichni  tu mají dotykové se všemi možnými i nemožnými vychytávkami a aplikacemi a když jsem ten svůj vytáhla, okolní pohledy mi říkaly …to je jako vtip…?

Stockholm je nádherný a já jsem se do něj beznadějně zamilovala a návrat na (nechci říkat to slovo „nudný“, ale jinak to vyjádřit nedovedu) venkov nebude lehký. A doma se mi kupí mapy švédských měst.

A toto je, vážené čtenářky, konec mých cestovních dobrodružství. Dočetly-li jste zdárně až do konce, máte můj obdiv.