Víla.

Po dlouhé době jsem vyvinula jinou kreativní činnost než pečení, pustila jsem se do výroby vílích věnečků.

Podivuhodno.

Chtěla jsem to tu zrušit, nadobro. Ale najednou nechci. Podívala jsem se totiž kus zpátky a našla mé au-pair deníky, kopu starých fotek které mám ráda a nepřišlo by mi to vůči nim fér. Takže jedeme dál.

Votoč vohoz a moje maličkost.

Na blogu Votoč vohoz se mnou vyšel rozhovor, jelikož usoudili, že jsem jim tam toho hodně píšu a vůbec, každý týden vyjde rozhovor se slečnou, která je něčím nejlepší a výjimečná. Nejlepší prodejkyně, neoblíbenější uživatelka a tak podobně. No a co tam dělám já? Jsem přes ten blog.

• Co ty a VotočVohoz? 

Nějakou dobu už tu jsem, avšak jak dlouhou, říct nedovedu. Každopádně dlouho. Pamatuji původní vzhled i začátky blogu. 

Jednou jsem stála na České pod hodinama (nejčastější a nejtypičtější místo setkání v celém Brně, pozn. pro nebrňáky) a čekala na slečnu, která si měla přijít pro nějakou sukni. Během té čtvrthodinky, co jsem tam netrpělivě přecházela, vedle mě proběhla další asi dvě předání věcí přes VV a já nestačila zírat. Další den jsem měla prodat další věc… a ono se to stalo znova. Asi dvě slečny se v těch deseti minutách potkaly a tak jsme se daly do řeči a zhodnotily, že Vovoč vohoz prostě žije.

• Kdy tě napadlo založit svůj blog a co tě k tomu vedlo?

První blog jsem si založila ve třetím ročníku na gymnáziu, vedla mě k tomu touha zkusit, jestli na to mám, jestli i nějaká holka kdesi z Moravy může psát úspěšný blog. Nejdřív to bylo o šatech, ale co si budeme nalhávat, nejstylovější osoba pod slunce zřejmě nejsem. Přelomovým je až můj blog Děvče u plotny, který poslední dobou sklízí docela úspěchy. Ale nechci usnout na vavřínech, vím, že blog znamená neustále se zlepšovat a hlavně, naučit se péct pořádně, ne jen něco zkoušet, jestli se to povede. Poslední dobou zjišťuji, že mi chybí tolik zkušeností v oblasti cukrařiny, ale s odhodláním a pílí člověk daleko dojde. A potom, nikoho jsem ještě neotrávila.

• Nedílnou součástí všech tvých příspěvků jsou opravdu krásné autorské fotky. Fotíš si fotky pro blog od začátku sama?
Ano, všechny fotky jsou mé, neuvěřitelně mě to baví a foťák skoro nedám z ruky. Používám naprosto základní zrcadlovku Canon 1000Ds objektivem 50 mm a všechny fotky ještě edituji ve Photoshopu. 

• Co tě na blogování baví nejvíc? 

Člověk se seznámí se spoustu zajímavých lidí, ať už jen virtuálně, anebo i naživo díky různým setkáním. Blogeři jsou docela uzavřená komunita, kterou mě baví prozkoumávat. A nejlepší je jít s těma holkama na kafe. Protože z blogu třeba víte, že vás zajímají podobné věci, a je skvělé jít si popovídat i v realitě. 
V poslední době ale vzniklo tolik blogů, že je člověk nestíhá ani sledovat a z české scény jich čtu jen pár, celkově mě nějak neuchvacují. 
A hlavně mě baví péct, fotit a vytvářet příspěvky, i když je to někdy práce na pár hodin. Ale stojí to za to.

• Jakému ze svých blogů či projektů se věnuješ nejčastěji a co plánuješ do budoucna?

Tomu o pečení, jednoznačně. Peču skoro každý den. V lednu jsem začala péct pro brněnské Bistro Franz, krásný a stylový podnik se skvělými lidmi, tam mě nechávají zkoušet všechno, co chci. Brigáda snů pro někoho jako já, nemyslíte? Nejhorší je jen to vstávání o páté ranní… 

• Uživatelky VotočVohoz si tě možná nejvíce pamatují jako švédskou au-pair a pravidelně četly tvůj deník. Jak bys shrnula svůj pobyt ve Švédsku?

Švédsko je naprosto jiná zem než Česká republika. Chování lidí vůči sobě navzájem je mnohem zdvořilejší, Švéd vás nikdy neseřve ve vlaku, že máte špatný lístek. 
Když se ohlédnu zpátky na toho půl roku, musím říct, že jsem se naučila být samostatnější, spolehnout se sama na sebe. Bylo to o přežití, člověk musí komunikovat v cizím jazyce a nebát se. Vím už, že se dokážu postarat o děti a řídit auto a vařit pro pětičlennou rodinu. A hlavně, je to o člověku. Je tolik možností, a když si řeknete, že chcete něco dokázat, nic vám nestojí v cestě. Tedy samozřejmě, stojí, překážky jsou vždycky, ale pokaždé se dají překonat. Jen chtít a nezaleknou se před první těžkostí. Vím to z vlastní zkušenosti.

• Tvou hlavní dominantou je kuchyně a všemožné výborné recepty. Kdybys měla ze svých receptů sestavit menu do soutěžního pořadu, co bys vybrala? 

Tak to je těžké. Asi bych uvařila lososa na nějaký způsob, to je sázka na jistotu. Polévku nejspíš dýňový krém, ale u dezertu bych se nemohla rozhodnout. Možná švédský čokoládový dort kladdkaka anebo pusinkový koláč. 

• V blogovém světě už jsi poměrně ostřílená blogerka. Je něco, co bys mohla poradit těm začínajícím?

Počítejte s tím, že chcete-li blog dělat dobře, obětujete mu obrovskou část svého času. Texty by měly být vtipné a bez hrubek, fotky kvalitní a nejlépe kvalitním foťákem v denním světle, aby lahodily oku. Důležitý je celkový vzhled blogu, aby se texty dobře četly, aby byly obrázky stejně veliké…(Můj milý je z ajtý, víte? To od něj mám takové informace.) Každý detail je důležitý. 

A pak je to o vás, musíte vědět, kolik svého soukromí chcete internetu prozradit a poodhalit. Je potřeba vytvořit hranici, která je hodně tenká. Pište tak, abyste ze své práce měly dobrý pocit a pak si vás čtenáři najdou.

Buy my closet.

Po téměř sedmi měsících strávených v cizině s pěti tričky, jednou (sportovní) bundou či kabátem, dvěma páry teplých ponožek a nicotným počtem šperků, šatů a sukní mi došlo, že šatstva k životu potřebuji mnohem méně, než vlastním. Stejně chodím pořád v černé. A tak se s vámi přes Votoč vohoz podělím o docela velkou část své skříně. Začínáme tři, dva, jedna, teď! Kdo dřív přijde...znáte to.Všechny moje šaty najdete tady.

Lekce švédského stylu.

Švédsko má styl. O tom netřeba hovořit nebo se dohadovat. To je fakt. Jedním slovem? Jednoduchost. A mně se to líbí, protože nikdy nevypadají přeplácaně a nevkusně a má to prostě něco do sebe. 

Vezměme si jako příklad průměrnou Švédku, modrookou, štíhlou a s dlouhou opečovávanou blond hřívou. Jako potomek dávných Vikingů náleží k árijské rase, je krásná a ví to o sobě. Jenže jsou stejné. Jedna jako druhá. Z devadesáti procent. Na střední škole je od sebe nerozeznáte, tak se sobě navzájem podobají (přísahám, já jsem to viděla na vlastní oči). Mám z nich mírný komplex, no co už. Nejsem modrooká, víte?

Lehkou ironií je, že ani jedna ze švédských princezen, ačkoli jsou obě považovány za ideál krásy, blonďatá není.

Správnou Švédsku poznáte podle bot. V této roční době, kdy jsou po ránu mínus dva, obouvá boty mohutné, černé a kožené, které ji před nepřízní počasí ochrání. (Mám tu taktéž jeden pár.) V časech teplejších volí bílé Conversky. Ty podle musí být přes léto beznadějně vyprodané. Švédka vlastní šatní skříň plnou odstínů bílé, béžové, šedé a černé. Všechno jde ke všemu. Pletené svetry, jeansové košile, černé kabelky, khaki parka, kombinace lehce sportovních prvků s ženskostí šperků, to je její. Lehce pánský styl a občas je problémem odhadnou, zda-li je tato osoba pohlaví ženského či mužského.

 Jsou o tom vedeny spory a k závěru se většinou nedojde. Originalita tu příliš nepanuje. (Kdyby se v jejich stylu oblékala dívka česká, bude ve svém okolí platit za ikonu, ale když je tu jedna jako druhá…) Protože… H&M je zde jistota a základ všeho. Je to švédský řetězec a má tu snad monopol. Srovnejme si pro představu ceny. V přepočtu vychází každý kousek stejně u nás i tu, rozdíly v desetikorunách nejsou podstatné. Jenže ve Švédsku je výplata třikrát taková a takové šaty jsou pro ně třikrát levnější. Vidíte tu nespravedlnost? 

 Bílé ponožky v sandálech, naši národní specialita (ale už ani nevím, kdy se mi naposled povedlo ji spatřit…), tu neexistuje. Byla ty to společenská sebevražda a bylo by to na Fejsbuku. Což znamená, že jste odepsaní. 

Švédka sportuje. Značnou část svého volného času tráví v posilovně či na hodinách tance, běhá, jezdí na kole a všeobecně – hýbe se. V nejnovějších sportovních modelech, samozřejmě. A proto je její postava hezká. Tlusté jsou jen málokteré a nezávidím jim to, být oplácaná mezi extrémním množstvím takových krasavic nemůže být příjemné.

Pak je tu druhá skupina, totiž ty, které milují vintage. Vypleňují místní second-handy a libují si v kouscích z let 50. a 60. Nosí kočičí linky a rudou rtěnku. Vlnky ve vlasech plavých či rudých. Věci puntíkované a květované jsou jejich charakteristickým prvkem. 

Pro muže, aby nepřišli zkrátka. Švédi se s rukou šťastnou při výběru oblečení se buď narodili, nebo před spaním pravidelně studují Vogue. V Göteborgu (pro srovnání – jako Brno u nás, tedy město druhé nejpočetnější) je to jeden hipster vedle druhého. Ve Stockholmu (Praha) potkáte muže manažery, v dokonale padnoucích oblecích, košilích a mokasínech. Kdyby měli profesionální manikúru, nepřekvapilo by mě to. Starají se o sebe skoro jako ženy a je to divné. Je to úchylné a a místy až metrosexuální. Ale nejsou všichni takoví, nebojte… Sportují a to je dobře, hezky se na ně dívá.

 Nakonec přináším krátký manuál, jak se stát správnou dívkou z této skandinávské země plné dcer Vikingů. 

1. Nejdříve zajděte do H&M, které tu má tak milion poboček a skupte polovinu obchodu, nejlépe kousky nevýrazné, odborně zvané basic a dobře kombinovatelné.

2. Vlasy. Jste-li muž, patka dozadu s přehazovačkou, na stranách a vzadu krátce zastřiženo, více neřešíte, neb jinou možnost nemáte. Tento účes nosí jak chlapečci ve školce, tak veškerá mládež a dospělí. Venkov tvoří výjimku, neb zemědělec se o takovou věc na hlavě nezvládá starat. Slečnám jest doporučen střih na chlapce či delší, do jedné délky zastřižené vlasy v jednom až dvou odstínech blond barvy. Ombre je oblíbené taktéž. Nejste blond od přírody? Ať žije peroxid! I šedé vlasy jsou taky v pořádku, jen málo Švédek věku staršího se barví. 

3. Přihlaste se na kurz make-upu. Tyto mladé krásky jsou totiž dokonalost sama. Výrazné obočí, precizně nalíčené a vystínované oči a pleť bez chybičky. Nevím, v kolik ráno vstávají nebo jestli vůbec chodí spát. 

4. Telefon. Bez iPhone tu nepřežijete. Je to něco jako národní příslušnost. Foťte vše, od jídla až po svůj roztomilý obličej po včerejší párty (jdete-li na párty, vezměte si s sebou vlastní alkohol). Všem pište sms, volání tu, kupodivu, moc populární není. 

5. Bez FB ani ránu a nemusím snad dodávat, že internet v mobilu je věcí samozřejmou. Skupina pohromadě sedících dívek s očima na displejích svých mobilů, navzájem si odpovídajících přes sociální síť a to i přesto, že sedí půl metru od sebe, je okej. Je to realita. 

6. Nosíte-li brýle, na výběr máte asi ze dvou možností. Obroučky plastové typu Ray-Ban nebo kulaté brýle typu místního šprta. Hezké jsou oboje. Opět nerozlišujeme mezi dívkami a chlapci, alespoň jeden typ sluší všem. Nebo si kupte čočky a neřešte to. Je potřeba dodat, že takové brýle vás udělají o 100% chytřejší a záhadnější než ve skutečnosti jste (a teď nechci snižovat vaši inteligenci), jako součást image je dovoleno nosit brýle bez dioptrií, je na oko. 

7. Můžete potkat babičku a mladou dívku oblečenou velice podobně. Babička nosí věci, které zakoupila před mnoha, mnoha lety a stále drží. Je stylová. Dívka je stylová a krásná taktéž, neb věci babiček jsou opět v módě a ona té své vybílila šatník anebo skočila do libovolného obchodu, kde sežene totéž, jelikož je to zase in.

8. Součástí image je bicykl. Pořiďte si městské, v bílé barvě a s košíkem vepředu. 

9. Mějte přátele, kteří jsou stejně cool jako vy. 

P.S. Zdá-li se vám tento článek lehce ironický, zdá se vám to správně. Já o věcech módy příliš vážně psát neumím a články typu: „Dnes mám na sobě vlněné sako dvouřadého zapínání, neb podobná byla představena na přehlídce Chanel pro fw 2013/2014…“ mi nejdou. 

P.S.S. Fotky nejsou mé, jsou nalezeny na Pinterest, 5 inch and up, Fashion Squad, Passion For Fashion, Sania Claus Demina, Stockholm Street Style a všude možně jinde.

Pinterest.

Máte Pinterest? Nemáte Pinterest? To máte škodu. Skvělá věc k ukrácení dlouhých večerů.

Jak vyzrát na secondhandy?

Mám spoustu kamarádek, které, jak říkají, nemají štěstí. Já jim ale nevěřím, a tak je tu pro ně a pro vás pár tipů, jak na tohle „neštěstí“ vyzrát.

U nás je to tak – ve většině secondhandů na ramínkách visí obří neforemné věci, většinou ve velikostech 44 a výše nebo naopak 34 a méně. Zbytek, ve kterém je samozřejmě i vaše velikost, je buď sepraný, vybledlý, sežmolovaný, anebo jinak nekvalitní. Ale i tak se tam dají nalézt poklady – spousty pokladů. V secondhandech je to sice levné, ale musíte si ujasnit pár věcí. Vintage kousky na vás jen tak nevybafnou, takže musíte hledat, být u toho trpělivé a nebýt cholerik.

Takže jak na to? 

 1. Choďte tam často, ptejte se, kdy dostávají zboží. Jednou možná neobjevíte nic, ale při příští návštěvě nebudete vědět, co vyzkoušet první. Snažte se mít dobrou náladu a nepropadat zoufalství. To pomáhá. 

2. Pozor na kvalitu. Věc, která je sežmolovaná, už asi k ničemu nebude. Naopak svetr, který je stále jako nový (a přitom je už nošený!) vám ještě vydrží dlouho.

 3. Důležitý je materiál, po tričku z uměliny přece nikdo netouží. Naopak kašmírový nebo vlněný svetr, to je nádhera. Zprvu si materiál osahejte, po nějaké době už odhadnete pohledem, jestli vám bude na těle příjemný, nebo ne.

4. Přemýšlejte – sice mi to sluší, ale vezmu si na někdy na sebe? Pokud si nejste úplně jisté, přenechejte ty krásné šaty někomu jinému, kdo z nich jistě bude mít radost. Totéž pokud vám oblečení nesedí, nemá to cenu, nakonec by vám zůstalo ležet na dně skříně.

 5. Pokud náhodou umíte šít nebo máte někoho, kdo to udělá za vás (a bude s vámi mít trpělivost), je důležitá kreativita. Co takhle zkrátit ty kalhoty na kraťasy? Hm?

6. Zavítejte do pánského oddělení – oversized svetry, vzorované košile, hedvábné kravaty, kožené pásky, tašky…to všechno tu mají. Totéž platí u dětského oddělení, obzvlášť pokud jste menší a štíhlejší postavy, mezi dětskými věcmi na 13, 14 let třeba něco bude.

 7. To, po čem vaše srdce touží, většinou nenajdete. Takže s konkrétní představou do sekáčů ne. Určete si obecnější cíl – svetr. To už by šlo. Mějte otevřenou mysl a ono se něco najde.

 8. Ať už koupíte cokoli, vždy to bude originál, který na sobě nikdo jiný mít nebude. Kabát z HM je krásný, já vím, ale potkat v něm v jednom dni dvě další slečny není zrovna příjemné.

9. Buďte trpělivé. Je to jako hledat poklad. Ten taky neobjevíte hned, jak začnete pátrat. Chce to čas a spoustu trpělivosti, ale až se vás někdo zeptá, odkud že to máte tak krásnou sukni a vy mu s hrdostí odpovíte, že jen ze sekáče za dvacku, budete na vrcholu blaha (odzkoušeno na vlastní kůži).

 10. Naučte se poznat, která barva vám sluší a která ne – v kabinkách většinou nebývá moc dobré osvětlení a tak se můžete snadno utnout.

11. Sestavte si šatník ze „základních kousků“, se kterými se pak poklady ze sekáče dobře kombinují. 

 12. Se starými věcmi se musí opatrně – pozor na praní vlněných svetrů, krajek, výšivek.

 13. A pokud pořád nemůžete nic najít, vemte si k ruce kamarádku, která tomu rozumí.

14. A nakonec…Veškeré oblečení potřebuje vyprat, aby se zbavilo toho typického sekáčového zápachu, někdy stačí jednou, někdy víckrát. Pokud je na oblečení flek, většinou je neodstranitelný, oblečení se totiž před pověšením na ramínka ve většině případů pere a dezinfikuje, takže s tím, co zůstalo, už toho moc nenaděláte. I když samozřejmě existují výjimky a Vanish taky není k zahození.

Se mnou to máte tak – zhruba polovina mého šatníku pochází ze secondhandu (velmi ekonomické), část z babiččiny skříně (ještě lépe) a zbytek poctivě zakoupen v módních řetězcích. 

 Co mě mrzí je, že se nám stále nedostává takových těch kouzelných obchůdků s vintage věcmi a šaty (mimo Prahu ovšem, tak už se objevují první vlaštovky) - pokud jste někdy navštívili londýnský Camden Town, víte, co mám na mysli. Krásné, kvalitní, staré věci, ceny sice vyšší, ale kdo by odolal?

Takže co vy, jak je to s vámi a secondhandy? Máte nějaké další tajné tipy?

Noch Einmal.

Vracím se zpět s novým jménem. Morning Affair - ranní záležitost. 

Myslím, že všechny víte, oč tu běží.