Z deníku au-pair. Díl čtvrtý.

Fika, neb to musíte nutně znát. O tom, jak ubývá světla a s hrůzou jsem došla ke zjištění, jak málo svetrů tu mám. Jak přišel podzim. Jak začínám lenivět a je to nebezpečné.

Přišlo září, drahé čtenářky. To znamená, že jsme v druhé (kratší) polovině mého pobytu a ty necelé dva měsíce to tu ještě překlepu. Posledním říjnem má mise končí a hurá domů. Dobře, teď zním dost pesimisticky, jako kdyby se mi tu nelíbilo, což ovšem pravda není, jen mi tu chybí kultura (mé aktivity se omezují na středeční zkoušku místního kostelního sboru) a samota mi občas (spíš často) začíná lézt krkem.

Ve Švédsku je třeba znát slovo fika. Bez něj daleko nedojdete. Fika (čti fíka) je přestávka na kávu a kus něčeho dobrého k tomu. Není to jen tak ledajaká přestávka, spíš plnohodnotná sociální instituce a naprostá specialita Švédů. V době fiky všichni přestanou pracovat a přesunou se do prostor na fiku určených, anebo pokud jsou doma, vůně čerstvě připravované kávy se nese celým bytem. V kavárnách si často můžete znova dolít kávu dle libosti, ale protože je opravdu silná, pro nás středoevropany jeden hrnek obvykle stačí, nechceme-li utrpět srdeční šok. Fikuje se průměrně dvakrát denně, což v praxi znamená, že Švéd snídá (1. šálek silné kávy), přijde do práce a s nasazením se do ní pustí a takové dvě hodiny se věnuje činnosti, následuje první fika (a 2. šálek kávy), opět práce, oběd (3. šálek), další práce, druhá fika (4. šálek a kus něčeho sladkého), trocha práce a pak už je konec pracovní doby a z jídla zbývá jen večeře, u které se sejde celá rodina.
Švédové jsou druhými největšími konzumenty kávy na světě. Kávu pijí zásadně silnou, černou, překapávanou a často se spoustou cukru. Tak to tu chodí.

Spotřeba kávy je u mě přímo úměrná zhoršujícímu se počasí a kratším dnům. Ráno se mi nechce vstávat a večer (okolo desáté) padám do postele naprosto vyčerpaná. A bez kávy? Nepřežila bych!

Domácnost klape.Mattias mi říká stále méně věcí, které bych měla dělat jinak (vzít na nádobí jinou houbičk, utřít prach na poličkách, zamést písek v předsíni, nikdy nepoužívat ten nůž na sýr, co mám právě v ruce, protože není dostatečně ostrý, i když mně teda vyhovoval celé tři měsíce…). Stala se ze mě slečna na úklidy, už se mé služby (vysávání a umývání podlah a oken) hlásí i sousedé. Musím v tom být fakt dobrá. Jednak to zahrnuje extra výdělek (a pozor, tentokráte bez daně) pak taky fiku, takže si nestěžuji.

K těm svetrům. Pár jich tu mám, avšak na říjnové podmínky zřejmě připravena nejsem.  Bude to chtít nakoupit další vrstvy. (Háemko to jistí.) Z domu jsem vzala jakési ne příliš teplé a už teď zrána to pociťuji jako nešťastnou volbu.

Staří lidé tu vypadají mladší než u nás. Jsou to milí a usměvaví stařečci a stařenky, kteří zdraví všechny okolo milým „Hej!“ a rádi si povídají. Když mi starý rodinný přítel sdělil, že je mu ve skutečnosti pětaosmdesát, zatímco já bych hádala o deset míň, málem jsem na něho tu kávu vyprskla. Jak to dělají? Neměli komunismus, pravda, když k tomu připočteme pomalejší životní tempo, více pohybu a zdravou stravu (ryby a zelenina), není se zas tak čemu divit. Život tu plyne nějak poklidněji…

Malý pohled do hlavy průměrného Švéda. Pravidla, zákony, nařízení, tak se tu myslí. Věci se neztrácejí, neb nikdo nekrade. Proč? Protože se to nedělá. Předpisy se neporušují. Rozhodovat se dá pomalu, ale jistě. Na pracovních schůzích často zní věta: „Bylo rozhodnuto, že rozhodneme příště.“ Cyklisti tu mají ráj. Nejenže kola jsou hrozně hezká, cyklostezky všude, ale ještě k tomu mají všude přednost před auty. Nejhorší možná autonehoda? Srazit někoho na kole. Pravidla ke Švédům patří a porušovat je nedoporučuji. Pocítili byste nelibost svého okolí. Švédi nejsou spontánní. Věc typu jen tak se sbalit a jít večer do hospody neexistuje. Hospody nemají (co je to za zem?) a kdyby měli, nebudou večer otevřené, a i kdyby měly otevřeno, domluva hodinu předem nefunguje. Všechno se plánuje dopředu a i jít na kafe potřebují Švédsky vědět s týdenním předstihem.

K tomu alkoholu z minula a přemrštěným cenám. Vzdala jsem to a stejně jsem si to pivo koupila. Staropramen prostě. To nepotřebuje vysvětlení. České pivo! Platila jsem kartou, abych neviděla, kolik stojí, radši. Ale prozradím vám, že do dvou stovek Kč,- jsem se za tu čtvrtinku vešla.

Pravidelné zprávy o počasí. Přišel podzim, jako vážně. Po ránu začíná být zima a už není tolik slunce. Když jsem přijela, trvala noc asi 4 hodiny, teď tak dvojnásobek. Představte si, jak to takovým tempem půjde dál…brr. Do podzimní rovnodennosti jsou tu dny ve srovnání s matičkou domovinou delší. Pak se to láme a se Švédskem to jde do háje. Bude spíš noc než den. A zima, vítr, déšť a sníh.  Zrovna teď tu nastalo krásné babí léto, ráno je 6 stupňů, přes den třeba ještě 20, ale za chvíli je konec. Listí začíná žloutnout a opadávat ze stromů. Na polích úroda sklizena, znovu se oře a chystá na příští rok. S kamarádkou jsme velmi důkladně přemýšlely a vykoumali toto. V červnu je docela teplo, ale ne moc. Často prší. V červenci je to pravé léto s horkem a koupáním a všichni Švédi mají dovolenou. V srpnu je to nejisté, může být tak i tak. V září se ochladí. V říjnu se setmí. A listopad je úplně zabitý, je zima, tma a prší.

A jsem líná. Běhat už se mně přestává chtít, s bakalářkou jsem nezačala a vůbec nevím, jestli začnu, s klavírem to nepřeháním. Já vlastně nevím, co dělám, ale dny plynnou rychle a pořád jsem v činnosti. V činnosti typu prořezávání šesti velkých jabloní na zahradě a umývání oken v celém domě. A dlouhé snídání, to bych si neodpustila. Víte, jak to mám s jídlem.

Víte, jak voní čerstvě pohnojené pole? Po kravách a hlíně. Prostě venkov.

Zdravím ze vzdáleného Švédska!